Jak chutná Řím

A Neapol. V předchozích článcích jsem vám vyprávěla, kde jsme byli a co jste viděli. Tenhle článek bude o jídle a pití, hlavně kávy. Není tajemstvím, že já i milý máme rádi dobré jídlo a pití, především těstoviny, těch se u nás sní neuvěřitelné množství. Dobře, tak uvěřitelné, ale jen pro vaši představu, ze 7 dní v týdnu máme průměrně 5 – 6 dní těstoviny. Ten sedmý ne a to jenom proto, že jsme je zapoměli koupit. Není taky tajemstvím ,že jsme oba velcí milovníci kávy. Takže na cestu do Říma jsme se těšili nejen kvůli teplu a památkám, ale taky kvůli všemu co ochutnáme. Ostatně na to se těšíme každý výlet, ať se jede za hranice nebo za humna.  A nebylo toho málo. 

Hned druhý den našeho pobytu jsme objevili úžasnou pekárnu, kam chodili snídat místní. A když tam snídají místní, tak to nemůže být špatné, ne?  Ukázalo se, že naše dedukce byla naprosto správná. A naše snídaně vypadaly takhle:

DSC_0033

silná a hodně sladká káva

DSC_0034

sladké pečivo k tomu

DSC_0808

pizza už od rána

DSC_0809

DSC_0147

DSC_1171

DSC_0031

malá ochutnávka pro oči z pekárny

DSC_0018

Nutno podotknout, že jsme v pekárně působili značně exoticky. Italové kopnou kávu, dají si kousek pečiva a běží. Naše snídaně by stačili tak 4 – 6 Italům. A z fotek výše určitě chápete, proč, museli jsme ochutnat. 🙂

Kávu jsme pravidelně doplňovali v průběhu každého dne. Většinou platilo pravidlo, že čím zapadlejší bar, kdo by čekal lokál se spoustou alkoholu, byl by značně zklamán, je to něco mezi pidi pekařstvím – cukrárnou – kavárnou, tím lepší káva. A co bar, kavárna nebo pražírna, to jiná chuť kávy. Nikde jsme nenarazili na vyloženě nedobrou kávu. Kéž by to takhle bylo i u nás.

DSC_0010

Taky platí, že Italové se vám nebudou kreslit s obrázky do pěny. Nehraje se tu na design, ale na chuť. A ta byla jedinečná.

DSC_0101

Tohle byla výjimka, kdy barrista do pěny obrázek udělal, možná ani ne úmyslně. Rozhodně stálo za to ho sledovat. Byl dobrých 20 káv před námi.

Nazvat to co vidíte na fotce ledovou kávou mi přijde jako urážka té dobroty. Je to šlehačka, opravdová šlehačka, několik lžic ledové tříště z espress a pak zase šlehačka. Neuvěřitelně dobré.

DSC_0867

DSC_0807

Když jsme hlavy neviděli, vydali jsme se do restaurace na domácí pastu. My jsme chodili do Ponte e Parione, který je v uličce velde Piazza Navona. Restaurace se pyšní kladným ohodnocením na tripadvisoru a získala od nich i ocenění. Několikrát se nám potvrdilo, že v okolních uličkách najdete malý poklad, který vám donesou na talíři. Vyplatí se ujít pár kroků navíc, než si sednout do pasti na turisty.

DSC_0583

domácí pasta

Když se nám nechtělo jít do restaurace, tak jsme si koupili oběd s sebou.

DSC_1132

pizza s ančovičkami a cuketovými květy…těžko popsatelné, jak to bylo dobré

DSC_0156

DSC_1040

A pak byl čas na sladkou tečku.

DSC_1188

tiramisu, které bylo vyšlehané jako obláček, který se vám rozplýval na jazyku

 Zmrzlina z Gelateria el Teatro, jedno z mála míst, které jsme si našli před odjezdem na tripadvisoru. A stálo to za to. Mají výběr klasických chutí i takových, které běžně nevidíte.

Já si objednala hrušku s karamelem, od které jsem čekala asi trochu víc, ale zase bylo znát, že je dělaná z opravdových hrušek a malinu se šalvějí. Ta chuť byla  zvláštní, dobrá, ale zvláštní, sladká a šalvějovitá. 🙂 Ano, na popisy chutí jsem fakt eso. Ale zamakám na tom, slibuju. 

DSC_0946

tady vidíte hroznovou a klementikovou s pistáciovou a lískooříškovou

DSC07269

vybrat si kterou příchuť, bylo těžké

DSC_0950

a tady se dobrota chystá

DSC_0126

sladká tečka po obědě venku

Neodolali jsme ani když jsme míjeli Magnum a nechali si vytvořit podle vlastní chuti. Tady je výsledek.

DSC_0028

čokoládové magnum v mléčné čokoládě sypané pistáciemi, chili a na třetí ingredienci si milý nemůže vzpomenout a vanilkové magnum v kabátku z hořké čokolády, sypané okvětními plátky ruží, chilli a solí. Pokud by vás zajímalo jak to chutnalo bylo to jako studený oheň, mísila se chuť sladkého a slaného. Neskutečné.

V Neapoli jsme si nemohli nechat ujít ochutnat pizzu. Rozhodně jsme chtěli zjistit jestli je pravda, že je nejlepší v celé Itálii (nebo v našem případě, lepší než v Římě). Zodpovědně můžu říct, že rozhodně ano. Ráda bych vám vypověděla, jak moc byla dobrá, ale bojím se, že na to slova nestačí. Byla lahodná, přála bych vám ji ochutnat. A to jsem měla „jen obyčejnou“ margheritu.

DSC_0803

Z dezertů jsme si pak dali babá. Ten jsme nemohli neochutnat, protože je to přímo Neapolský dezert.  Je to bábovička máčená v rumu s cukrem. A cannoli, to není sice z Neapole, ale bylo to tak moc dobré. Je to trubička plněná riccotou. Oba dezerty jsme si kupovali v obchůdku, který byl opět skvěle hodnocen na tripadvisoru. A po prvním ochutnání nám bylo jasné proč.

DSC_0772

Nakonec přidám ještě pár fotek z trhů, kde jsme nevěděli na co se dívat dřív. Ovoce, zelenina, mořské plody, bylinky. Pastva pro oči a pak i pro žaludek.

DSC_0095 DSC_0096 DSC_0097   DSC_1084 DSC_1087 DSC_1089 DSC_1090 DSC_1085 DSC_1086

Tolik o jídle a pití. Fotek je tu požehnaně, snad se Vám článek líbil a poslouží třeba jako inspirace, kam na další dovolenou, popř. kam si určitě zajít v Římě či Neapoli.  Pokud by vás zajímalo něco víc, napište, ráda vám odpovím.

Mějte se krásně.

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: