Velikonoční cestování + můj první běžecký závod

Zdravím vás takhle při nedělním večeru. Jak jsem slibovala v předchozím článku, ukážu vám, kde jsem trávila Velikonoce. Článek nechci moc odkládat, protože už teď je s křížkem po funuse. Ale tak přeci jen. Měla jsem možnost jed do Maďarska do termálů. Nikdy jsem tam nebyla. Ani v termálech, ani v Maďarsku.

Takže jsem si sbalila plavky a vyrazila. Trochu jsem se bála, jaké to bude. A to i přes doporučení. Nevěděla jsem co čekat. A po zkušenostech, kdy má očekávání nebyla nijak vysoká. A přesto mě realita značně překvapila a ne zrovna příjemně. Zkrátka rozhodla jsem nic si předem nepředstavovat.


To, kam jsme dorazili, mi slušně vytřelo zrak. Apartmán, ve kterém jsme byli ubytováni, byl jeden z nejhezčích, ve kterém jsem zatím měla možnost nocovat. Lázně samy o sobě byly taky příjemné. A v nedaleké cukrárně jsme nevěděli co si vybrat. Podívejte se sami.

Fotor050421374

 

Fotor050421344

 

Nebylo to ale jen o cachtání se ve vodě a mlsání. Krom plavek jsem s sebou vzala i své běžecké boty a šla je provětrat. I s vodičem.

???????????????????????????????

Poprvé nás při běhu hnala aprílová bouřka. Ale i tak se běželo skvěle. A odpočinek ve vodě byl o to lepší.
Druhý den, jsme vyběhli znova, tentokrát za slunečného počasí. Jenže to už se mi tak dobře neběželo. Viním z toho zákusek, který jsem snědla chvíli před tím. Svůdně na mě pomrkával, až jsem ho snědla.

 

A když už jsem u běhání. Dnes jsem běžela svůj první běžecký závod. Byl to mini závod, na mini vzdálenost. Ale byl to závod.

DSC06491

Běžely se dvě míle, parkem. A motivace byla velká. V cíli na běžce čekal lívanec s povidly a čaj. Nesmějte se, za lívanec by běžel kde kdo! Start byl v 10 hodin dopoledne. Nakonec se rozdalo 49 startovních čísel. Čím víc lidí bylo, tím víc jsem byla nervózní. Značnou zásluhu na tom má i můj vodič. Nemůžu mu, ale zase upřít pár dobrých rad, co mi dal.
Bála jsem se, že poběžím moc pomalu, že nedoběhnu nebo něco jiného. Radši jsem nevymýšlela jiné katastrofální scénáře.

V 10 se odstartovalo a my vyběhli. A všichni mě předběhli!!! Aspoň mi to tak přišlo. Držela jsem se rad vodiče a snažila běžce ve stejném tempu. A hele podařilo se mi i pár běžců předběhnout.
Poslední kolečko už jsem se těšila, až budu v cíli. A jakmile jsem jím proběhla, pojala jsem podezření, že vyplivnu plíce nebo tak něco. Ukázalo se, že jsem až tak pomalá jsem nebyla. Měla jsem čas na kilometr o půl minuty rychlejší než normálně. Moc jsem se z toho neradovala. Starosti mi dělaly mžitky před očima a absence lékaře.
Při zmíňce o lívanci se mi udělalo celkem šoufl, tak se musel vodič obětovat a sníst dva. Čaj byl ale skvělý. Lívance prý taky. Ani vyfotit jsem je nestihla. Mžitky za chvíli zmizely, plíce zůstaly. Zkrátka happy end, jak má být.

Na bednu můj výkon sice nestačil, ale bylo to fajn. Příště půjdu zas. Uvidíme, jestli se zlepším.

 

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: