Ven ze své ulity

Pokud jste si přečetli nadpis a řekli jste si:“Ježiši, další článek o tom, jak vystoupit ze své komfortní zóny a změnit svůj život. To ani nebudu číst dál.“ tak vám říkám:NE! STOP! Pojďte si ho přečíst celý, tohle nebude jen tak obyčejný plkání o změně života atakdále, atakdále.“ Aspoň doufám.
K napsání tohoto článku mě vedla jedna věc, která se mi nedávno stala. Objednala jsem si jiné menu, než to které si vždycky beru. Žádná tragédie, řekne si normální jedinec. Jenže my ostatní (a podle rychloprůzkumu, který jsem provedla ve svém okolí je nás ostatních většina) víme, že to tragédie být může.

Na svůj omyl jsem přišla až doma, když jsem si chystala čínu na talíř. Během jídla jsem přemýšlela, co všechno dělám rutinně a z nějakého důvodu to nechci měnit. Ne možná ani tak nechci měnit, jako spíš jsem líná změnit, vyzkoušet. Taky jsem během obědvání přišla na to, že nebýt svého omylu, nikdy tohle menu neochutnám a nezjistím, že mi vlastně  šmakuje.
Mám-li k vám být úplně upřímná, do té restaurace chodím už pěknou řádku let a objednávám si jen dvě různá menu z asi 50, které tam mají. To první je kuře ve sladkokyselé omáčce, kterému jsem propadla, během svého působení v Praze. A to druhé jsem objevila díky omylu kamaráda, který byl vyslán pro oběd pro celý tým a špatně si poznačil číslo toho mého. Ano tenkrát jsem překvapivě chtěla kuře ve sladkokyselé omáčce.

A není to jenom v jídle, v čem „jdu na jistotu“. Je to vlastně úplně všechno, jezdím stejnou tramvají a autobusem do práce, protože jsem tak zvyklá. Když jednou jedu trochu jinak, jsem z toho lehce nesvá. V cukrárně si většinou objednám stejný zákusek, protože co kdyby mi ten jiný nechutnal.  Odpolední kávu si připravuju do hrnečku, který jsem si ve své hlavě určila jako „ten na odpolední kávu“. V obchodě si kupuju věčně ty stejné potraviny, jogurty, sýry, pečivo, salámy.
Jsem šílená konzerva, co se týče módních trendů. Ze slim jeansů jsem byla doslova nešťastná. Nelíbily se mi. Kdykoliv jsem si je zkusila v obchodě, připadala jsem si jako mořská panna nacpaná do gatí. Boky, stehna a pak se to zužuje a zužuje až ke kotníkům. No prostě jako ocas mořské panny. A teď? Nechci nosit jinak střižené rifle. Děsně dlouho mi trvá, než si zvyknu na nějakou změnu.

Zkrátka jsem pěkně uvelebená ve své zaprděné ulitě a moc se mi nechce z ní vylézt ven. A nebylo tomu tak dávno, co jsem nadšeně zkoušela kde co nového, ochutnávala nová jídla, abych zjistila jaké to je. Tak takto, že jsem najednou taková bačkora? A to hlavní, jak z toho ven?

Jasně, řešení je, sebrat se a začít s tím něco dělat. Skvělá rada, že? Na ty jsem fakt machr. Pokud byste chtěli nějakou konkrétnější, tak pro vás zrovna čirou náhodnou jednu mám. Koukněte sem, tohle je blog, který je plný nápadů, jak zkusit něco nového, neobvyklého, něco co vám nemusí být ze začátku úplně příjemné a vytáhne vás (mě) z komfortní zóny.

Na nestero jsem narazila náhodou, když jsem si četla úplně jiný blog. Autorka měla ve svých 50 věcech, které udělají její život šťastnější. Během jednoho večera jsem všechny články a tipy pročetla, skvěle se bavila a dělala si malý seznam, co z toho chci zkusit rozhodně taky.

Pokud jde o jídlo, tak nové ochutnávám díky zajícům. Ale to nestačí, takže příště až půjdu do obchodu, udělám to stejně jako Petr. Nakoupím si to, co jsem si nikdy nekoupila.
Už teď se děsím, co bude v mém košíku, ale zároveň jsem děsně zvědavá, jestli se mi z toho pak podaří něco uvařit, jak to bude chutnat a co si pak koupím znova.

V létě mám 2 úkoly, který ABSOLUTNĚ CHCI VYZKOUŠET!!! A to meloun zadarmo. Miluju melouny!  A park ve městě přímo svádí k tomu se o něj rozdělit. Jsem zvědavá, jestli někdo přijde na meloun. A hlavně, bude to někdo jiný než nějaký homelesák, který si ho dochutí okenou a pak si na něm smlsne? Nabídne mi ochutnat?  Uvidíme v létě.

A na výletě si udělat taky nápis fotka se mnou zdarma. Tohle asi nechám na nějaký výlet do Prahy, přece jen je tam nejvyšší koncentrace fotografů na metr čtvereční. A zapojím do toho i ty, kteří na výlet pojednou se mnou. Bude legrace.

V pohodlí domova nečekaně nakrájím pizzu na proužky. S tímhle musím počkat, až na to doma zapomenou, že jsem to napsala na blog, protože ho čtou musí rádi a dobrovolně.

Zkusím spát na posteli obráceně. K tomu musím přesvědčit i spolunocležníka. Ničí fajfky čuchat v noci nechci. Tenhle úkol si nechám na někdy jindy.

Jogurt sním obráceně. Tohle chci zkusit v práci. Těším se na jejich nechápavé výrazy. Čaj z cukřenky bohužel pít nemůžu, mám cukřenku z tenkého skla. Čaj bych tak pila leda z podlahy.

V restauraci si chci dát nějaké jídlo, které jsem neochutnala. A udělám to jako Petr. Řeknu, ať mi donesou x-té jídlo v jídelním lístku od spodu. A budu se klepat jak ratlík, aby to nebyly plíčky, houby nebo něco jiného co nejím.

A určitě toho bude víc, co chci zkusit. Snad všechno, co Petr napsal, a já si přečetla, mě okamžitě nadchlo. A chci to zkusit taky!

Při čtení jeho blogu, jsem si uvědomila, jak mi děsně chybí zkoušet nové věci. Že jsem vždycky byla taková, obzvláště v pubertě, to tak nějak k těm hovězím letům patří, ale i po ní, že to chci zkusit, zjistit, ochutnat. Jenže často se mi taky stávalo, a čím jsem starší, tím častěji se mi stává, že hlásek v hlavě říkal, neblbni, tohle dopadne hrozně, na tyhle ptákoviny už jsi stará.
Je na čase vyhrnout si rukávy, drapnout ten hlásek za flígr a pořádně s ním zatřást. Ne nejsem na tohle stará, a když chci něco zkusit, tak to zkrátka zkusím. Nazdar!
Ať je zase legrace, ať člověk zažije něco nového. Aby nezůstalo jen u vyprávění mých přátel mému milému, který se nestačil divit, co všechno jsem vyváděla. Aby to bylo aspoň trochu, tak jako dřív. Kdy při seznamování se s kamarády mých kamarádů zaznělo: „Jo, tebe my známe, ty jsi ta Viloména, která dělá všechny ty vylomeniny. O tobě nám tady Evženka vypráví pořád dokola.“  Ehm, ahoj mami. Neboj, nebyla to žádná ostuda.

A i kdyby tomu tak nebylo a nic z toho se nestalo. Stejně to chci zkusit a zjistit, jaké to bude. Aspoň trochu vylézt z ulity. To za to stojí, nemyslíte?

Co vy, půjdete do toho se mnou? Co vás nadchlo z nesterea? Máte nějaký svůj tip, jak se dostat ven z ulity a zkusit něco nového? Určitě mi napište.

Reklamy
Předchozí příspěvek
Následující příspěvek
Napsat komentář

1 komentář

  1. Jak jsem šlapala s Josém | Coffee with milk, please

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: